Dekorativní polštáře nejsou jen do počtu na gauči

Skladování je další oříšek. V malém bytě, kde nemáte ani pořádnou šatnu, musíte polštáře uklízet tam, kde je zrovna místo. Mám pod postelí tři průhledné boxy na zip, do kterých dávám sezónní dekorativní polštáře s vánočními motivy nebo letními květinovými vzory. Když je střídám, byt působí svěže a já nemusím kupovat nové kusy každý rok. Stačí mít pět nebo šest kvalitních polštářů a pravidelně je obměňovat podle nálady. Tento systém mi ušetřil tisíce korun a hlavně místo ve skříni, které by jinak zabraly krabice plné text


Pokud máte v obýváku postel s úložným prostorem, můžete s dekorativními polštáři kouzlit ještě víc. Když máte postel s úložným prostorem, spodní přihrádka pojme přesně tolik polštářů, kolik přes den naaranžujete na lůžku. Stačí je navečer shodit dovnitř a máte hotovo. Problém nastává, když máte rozkládací gauč a hosté přicházejí nečekaně. Pak potřebujete polštáře, které se dají rychle sbalit do skříně nebo alespoň naskládat na sebe bez toho, aby vám zabíraly celou židli. Mně osobně zachránila kůži sada čtyř polštářů v neutrální béžové, které přes den zdobí pohovku a v noci slouží jako měkká opěrka pro záda mé ma


A co design? Nechtěl jsem ošuntělý potah, který po prvním praní vypadá jako hadr. Sáhli jsme po variantě s velvet upholstery. Sametový povrch je na dotek luxusní, ale zároveň odolný. Děti na něm dělají skvrny od čokolády, stačí otřít vlhkým hadrem. A ta barva - sytě modrá až do tmavě indigové. K večeru, když se rozsvítí stojací lampa, působí pohovka jako sametový trůn. V bytě působí jako dominantní kus, ne jako nouzové řeše


První rok jsem používala rozkládací pohovku od babičky, která se otevírala dopředu jako harmonika. Každý večer jsem musela odsunout konferenční stolek, sundat polštáře a pak se modlit, aby mechanismus nezaskřípal a nevzbudil sousedy. Strašná otrava. Pak jsem objevila kouzlo pohovky s click-clack mechanismem. Stačí jedním pohybem sklopit opěradlo a během deseti vteřin je z gauče lůžko. Žádné tahání těžkých matrací, žádné přerovnávání polštářů. Jediné, na co si dát pozor, je tloušťka foam matrace. Tenké sedací polštáře s centimetrovou pěnou vás probudí s bolestí zad. Investujte do modelu s oddělitelnou matrací alespoň dvanáct centimetrů, kterou můžete přes den schovat do skříně. To je přesně ten detail, který dělá z malého bytu obyvatelné mí


Klíčem se ukázala být postel s úložným prostorem. Už delší dobu jsem po ní pokukovala, ale vždy jsem měla obavu, že bude působit mohutně a těžkopádně. Nakonec jsem našla model s čalouněným čelem v tlumené šedé, který má pod matrací výsuvné šuplíky na celou šíři. Díky nim zmizely všechny přehozy, polštáře navíc a dokonce i zimní deky, které dřív zabíraly místo ve skříni. Když přijedou hosté, stačí vytáhnout ložní povlečení, ustlat a během pěti minut je pokoj připravený. Bez toho, aby se v bytě válely kufry nebo igelitky s lůžkovin


Nejdůležitější volbou byl ale materiál matrace. Na trhu je stovky druhů, ale pro obývák, který se v noci mění v ložnici, doporučuji objednat foam mattress o tloušťce alespoň 16 centimetrů. Užší matrace se časem propadnou a hosté si ráno stěžují na promáčknutá záda. Já zvolila paměťovou pěnu s hustotou 35 kilogramů na metr krychlový. Je měkká natolik, že se do ní hezky zaboříte, ale zároveň dostatečně tuhá, aby podpírala páteř. A co je důležité tato pěna se dá srolovat a uložit do skříně, když zrovna hosty nečekáte. Prostě moderní interiéry dnes umožňují, aby úložné řešení nebylo jen nutným zlem, ale součástí desi


Nakonec přišla na řadu otázka vybavení. Nečekejte, že v koupelně skončíte s jedním ručníkem. Potřebovali jsme suché místo pro pyžama, župany a náhradní koupelnové textilie. Náhodou jsem narazil na nápad: proč nevyužít principy z obývacího pokoje? Místo klasické skříňky jsem koupil malý kus nábytku, který by normálně patřil do ložnice. Konkrétně bed with storage. V koupelně se to neobvykle vyjímá, ale funguje skvěle. I v malém prostoru najdete místo na úložný box pod umyvad


Klíčem je přestat vnímat polštáře jako pouhé dekorace a začít s nimi pracovat jako s praktickými nástroji. Mám doma jeden model v sametovém čalounění, který je na omak tak příjemný, že ho používám jako opěrku hlavy na posteli. Když přijde návštěva a já potřebuji rozložit svou pohovku s click-clack mechanismem, tyhle polštáře jednoduše přesunu na židli nebo je hodím do koše na deky. Jejich výplň není tak měkká, aby ztratila tvar, ale dost poddajná na to, aby posloužila jako záda pro mého strýce, který si rád čte před spaním. Důležité je, aby se daly snadno přemístit a nebyly přeplácané třásněmi nebo korálky, které by při každém pohybu padaly na