Japandi styl v praxi: Když minimalismus potká český byt

Když už mluvím o spaní v obýváku, musím zmínit jednu zásadní věc. Pohodlí. Mnoho lidí si myslí, že každá rozkládací sedačka je automaticky nepohodlná. Ale to je omyl. Klíč je v konstrukci. Levné modely mají duté trubky a tenkou pěnu, která se po roce propadne. Kvalitní kousek má masivní rám z bukového dřeva a pěnu s vysokou hustotou. A samozřejmě pevný slatted frame, který drží tělo v ose. Jednou jsem pro jednu mladou rodinu vybírala pohovku na každodenní spaní. Nakonec jsme zvolili model s click-clack mechanismem a výsuvným schůdkem pro úložný box pod sedákem. Na stěnu za pohovkou jsem nechala udělat ručně malovaný motiv listů v přírodní zelené. Ta wall painting dodala celé místnosti živost. Hosté si mysleli, že je to tapeta. A přitom šlo o jednoduchou techniku šablonování, která nestála skoro


Jedna z nejpraktičtějších věcí, kterou mi custom furniture umožnila, bylo řešení pro obývák, kde zároveň spím. Potřebovala jsem sedačku, která bude přes den reprezentativní, v noci plnohodnotná postel a pod tím vším prostor na krabice s botami. Vybrali jsme pull-out sofa s výsuvným rámem. Princip je jiný než u click-clack mechanismu: sedák zůstává na místě, boční rám se vysune a vytvoří plynulé lůžko bez rušivé spáry uprostřed. Problém je, že takových sedaček je na trhu minimum a ty, co jsou, mívají podivné rozměry. Teprve na míru jsem dosáhla toho, že po rozložení vznikla rovná plocha 190 cm na délku a 140 cm na šířku pro dva lidi. Žádné noční probouzení se v lokti partn


Někdy přijde zakázka, kde je místa ještě méně. Garsonka o dvaceti metrech, kde se musí vejít obývák, ložnice i jídelna. Tam už není prostor na rozkládací sedačku, protože by zabrala celou plochu. Tehdy sáhnu po variantě, která je nenápadná jako noční stolek. Pull-out sofa s úzkým profilem. Když je složená, vypadá jako elegantní pohovka s rovným čelem. Když ji vytáhnete, vysune se podvozek s pevným dřevěným rámem a pohodlným slatted frame na spaní. Takový rám je důležitý, protože zajišťuje odvětrávání matrace a zabraňuje plísním. K tomu přidáme kvalitní foam mattress o tloušťce alespoň 12 cm. Aby noc nebyla utrpením. Na stěnu pak navrhuji jednoduchou vertikální kresbu v barvě omítky. Nebarevná, jen mírně texturovaná. Zvýší strop a dodá klid. Wall painting v tomto případě funguje jako třetí rozm


Když jsem před dvěma lety rekonstruovala malý panelákový byt o 38 metrech čtverečních, narazila jsem na problém, který zná každý, kdo žije v malém. Koupelna měla necelé tři metry a každý centimetr se počítal. Přemýšlela jsem, jak ji opticky zvětšit, aniž bych musela bourat zdi. Nakonec mi k tomu pomohly právě bathroom tiles, ale ne tak, jak byste čekali. Nevybrala jsem bílou klasiku, ale svisle kladené metro obklady v matné světle šedé s jemnou texturou kamene. Spáry jsem dala co nejužší, jen 1,5 milimetru, a zalila je světle šedou spárovací hmotou. Výsledek byl ohromující. Koupelna najednou působila, jako by měla o metr víc do šířky. Přitom stačilo jen změnit směr kladení a barvu spár. Pokud řešíte podobné prostorové zadání, vyzkoušejte


Ale pozor, syrovost má svoje specifika. Betonová podlaha je sice krásná, ale v zimě ledová. Musel jsem podložit hlavní pěšinu kobercem z juty, který tlumí chlad a zároveň se hodí k cihlám. A pak je tu problém s akustikou. Holé stěny dělají z bytu ozvěnu. Nasadil jsem na jednu stěnu panel ze starých dřevěných beden, který funguje jako akustická deska. Vyrobil jsem ho z palet za pár desítek korun. Když k tomu přidáte click-clack mechanismus u křesla, který jde otevřít i zavřít jedním pohybem, máte prostor, který žije. Žádné křiklavé barvy, jen černá, šedá, rezavá a bílá. Klid, který vám dovolí soustředit


S přespáváním návštěv to byla dříve katastrofa. Dva dospělí na rozkládací sedačce z IKEA z roku 2006, to byla ortopedická noční můra. Teď mám v pracovně malý pull-out sofa v tmavě šedém velvet upholstery. Ten sametový potah zní jako protimluv k industriálnímu stylu, ale právě ten kontrast funguje. Hladká, lesklá textura vedle hrubých cihel a matného betonu dělá prostor živým. Když přijedou rodiče, jednoduše vytáhnu spodní část sedačky, a vznikne lehátko se sklopeným opěradlem. Žádné složité skládání, žádné záhadné mechanismy. Jen vytáhnete a máte postel s vlastní matrací, která se schová pod sedákem. Hosté si pochvalují, že se na tom spí líp než na hot


Click-clack mechanismus je geniální, ale má jednu slabinu: kvalitu lůžka. Když na něm spíte dvě noci, začnete cítit každou spojovací lištu. Proto jsem doplnila spací plochu o samostatnou pěnovou podložku. Tu schovávám za dveřmi skříně. Další krok bylo pořízení menšího lůžka pro dětské návštěvy. Zvolila jsem variantu, kterou zná každý, kdo má malý byt: rozkládací pohovka s úložným boxem. Uložil se do ní spacák a jeden polštář. Celá sestava funguje jako tichý pomocník. Když hosté odjedou, pohovka se složí a z pokoje je zase čistý, vzdušný prostor. Japandi styl v praxi není o dokonalé prázdnotě, ale o tom, že každý kus nábytku musí umět dvě věci najed