Řadový dům s duší: Jak zkrotit úzký prostor a přitom neztratit styl

Bydlení v řadovém domě má svůj specifický půvab, ale když otevřete dveře a uvidíte chodbu širokou jako chlebník, začnete rychle přemýšlet nad každým centimetrem. Pamatuji si, jak jsem stála v holé místnosti o rozměrech 3,5 x 5 metrů a přemýšlela, kam nacpu jídelní stůl, pohovku a ještě nechám prostor pro průchod. Právě tady townhouse interior design ukazuje svou sílu – nejde o to mít hodně věcí, ale mít věci, které dýchají s prostorem. Místo masivních skříní jsem zvolila otevřené regály, které u stropu prosvětlují místnost a nerozbíjejí půdorys na malé kostičky. Světlé odstíny na stěnách a stejná podlaha v celém přízemí opticky spojují kuchyň, jídelnu a obývák do jedné plynulé zóny. Každý kus nábytku jsem si pečlivě rozkreslila, abych předešla situaci, kdy by se dveře neotevřely nebo zásuvka skončila za poste


Malá místnost vyžaduje strategii. Zkuste si spočítat, kolikrát za rok opravdu rozložíte pohovku. Třikrát? Pětkrát? Pak nemá cenu kupovat těžkou konstrukci, která vám žere půlku obýváku na šířku. Mnohem praktičtější je sáhnout po variantě, která funguje jako klasické křeslo na den, a v noci se pomocí click-clack mechanismu promění v rovnou plochu. Ten pohyb je totiž úchvatný: stačí jedno zatáhnutí sedáku směrem k sobě, opěrka se sama sklopí a vy máte za pět vteřin rovný povrch. Jen pozor, aby ten mechanismus nebyl z laciného plechu, který po půl roce začne vrzat jako stará židle v kostele. Pořádný kovový válec s plynulým chodem poznáte podle toho, že kliknutí je tiché a přesně dosedne do drá�


Ukládání je evergreen, který trápí snad každého. Klasická skříň zabírá místo, ale co s věcmi, které potřebujete mít po ruce, aniž byste museli otevírat dveře? Tady pomohou otevřené police nebo nástěnné kapsy. Ale pokud toužíte po čistém vzhledu bez bordelu, sáhněte po posteli s úložným prostorem. Dnes už se vyrábí modely s hydraulickým zdvihem, který nadzvedne celý rošt i matraci jedním prstem. Pod postelí se pak vejde nejen ložní prádlo, ale i sezónní boty, kufry nebo knihy, které nechcete mít na očích. U jedné známé jsem viděla, jak pod postel schovala celou zimní výbavu včetně lyží. To je kouzlo promyšleného náby


Když mi kamarádka volala, že prodává dvoupokojový byt v paneláku a už tři měsíce se jí nikdo neozval, vzala jsem klíče a jela se podívat. V obýváku stála rozkládací pohovka z roku 2005 s propadlým sedákem, na zemi tři krabice s vánočními ozdobami a v ložnici visela na šňůře usušená povlečení. Stačilo mi deset minut, abych pochopila, proč zájemci utíkali. Home staging není o tom, že vymalujete na bílo a uklidíte. Je to strategie, která prodává životní styl, ne metry čtvereční. A v Česku, kde většina bytů trpí malými půdorysy a nedostatkem úložných prostor, dělá doslova zázraky. Tenhle byt jsme prodali za čtrnáct dní za cenu o sto padesát tisíc vyšší, než byla původní nabídka. A klíčem byl detail, který by vás možná nenap


Největší oříšek byl pokoj pro kluka a holku dohromady dvě patra, ale jen 12 metrů. Patrová postel byla jasná volba, jenže ta spodní potřebovala něco víc než jen matraci na překližce. Vyřešili jsme to pořízením bed with storage v provedení dubového dekoru. Každá schovaná krabice pod spodním lůžkem pojme tři zimní bundy nebo všechny lega. Aby to nebylo jen praktické, přidali jsme k vrchní palandě malé čelo z měkkého materiálu, kde si dcera lepí samolepky. Ušetřili jsme tím místo pro psací stůl, který by se jinak neve�


Klíčem se ukázal být nábytek, který dělá víc než jednu věc. Začala jsem u pohovky, protože ta byla v mém bytě největším žroutem místa. Klasický třímetrový rohák byl mimo diskuzi. Místo toho jsem vsadila na kompaktní model s klik-hak mechanikou, který se během pár vteřin promění z elegantní sedačky v plnohodnotné lůžko. Kamarádka, která u mě přespala po vánočním večírku, mi druhý den napsala: „Spala jsem líp než v hotelu." To mě potěšilo, ale věděla jsem, že tajemství nespočívá jen v mechanismu, ale v tom, co je uvni


Schodiště v řadových domech bývá nevděčným prostorem. U nás mělo šířku pouhých osmdesát centimetrů, což vylučovalo jakýkoli masivní nábytek na odkládání. Řešením se stala vestavěná knihovna podél zdi, každý schod má výšku osmnáct centimetrů a já jsem mezi ně nechala vložit výsuvné šuplíky na boty, šály a rukavice. Když se řemeslník divil, proč chci šuplíky do schodů, vysvětlila jsem mu, že v patře nemáme žádnou předsíň a každý pár bot musí mít své místo. Na stěně proti schodům visí velké zrcadlo v jednoduchém hliníkovém rámu, které prostor opticky zdvojnásobuje a rozsvěcí ho přirozeným světlem z okna v prvním patře. Pod schody vznikl malý pracovní koutek s úzkým stolem širokým čtyřicet centimetrů, kam se vejde notebook a šálek kávy, ale už ne hora papírů. Na zeď jsem dala magnetickou tabuli na seznamy úko